Chovatelská Stanice Pyrenejských Horských Psů

Náš chov

Vždy mne velmi zajímal chov hospodářských zvířat. Mít malou farmu bylo mým snem prakticky od dětských let. V tomto prostředí jsem se pohybovala, posléze vystudovala SOŠ veterinární a bakalářský obor Ekologické zemědělství. Určité postupy v chovu zvířat, péči o ně, zákonitosti genetiky a šlechtění mám zažité jako samozřejmost, proto byl můj vstup do světa chovu psů poněkud šokem...

Pyrenejského horského psa jsem poprvé spatřila jako malá holka v černobílém seriálu Bella a Sebastián. Dodnes si pamatuji ten okamžik, kdy v úvodních titulcích Bella stojí na skále a dívá se dolů s vrtícím ocasem a úsměvem na tváři (s oním pyrenejským výrazem). Od té doby jsem byla beznadějně zamilovaná. Povahou mi toto plemeno naprosto vyhovuje. Především je to totiž velmi jemný, empatický pes, který spolehlivě ochrání své svěřence. Je za každých okolností nad věcí, nenechá se vyvést ze svého klidu. Přes svoji velikost je to velmi agilní pes, který - má-li možnost - je v celodenním pohybu a bez problémů zvládá i delší trasy vycházek a výletů, které miluje. Vyžaduje ovšem i jisté podmínky přístupu ze strany svých majitelů a slušné místo k životu - především určitý prostor a možnost střežení prostoru kolem sebe, psychické zaměstnání.

Proč APALTASUNEZ?

Chovatelská stanice Apaltasunez byla oficiálně zaregistrována v roce 2015 pod reg.číslem 877/15

Apaltasunez znamená v překladu z baskičtiny (Baskové hráli důležitou roli v historii plemene) sousloví "s pokorou". A proč s pokorou? Protože pokora je podle mne to, co je v chovu (potažmo v životě) nejdůležitější. Bez pokory se daleko nedojde. A kde jinde než v chovu zvířat si můžeme být jistí, že vše se jednou vrátí tak, jak jsme vložili. Papír snese vhodně, ale genetika a příroda se ošidit nedá. Název CHS je takovou stálou upomínkou toho, v co jsem se sama sobě zavázala.

Proč APALTASUNEZ?

CÍLE CHOVU

Pokud nebudu přesvědčená o přínosu spojení, které bych ráda uskutečnila, raději žádné nebude. Jsem perfekcionista a za odchovaná štěňata cítím doživotní zodpovědnost. Není mým cílem za každou cenu rozmnožovat, ale chovat tak, aby každý vrh byl plemeni přínosem a aby každá další generace byla lepší a lepší. Nesouhlasím s opakovanými spojeními, zvláště pokud jsou uskutečněna ihned po sobě, bez reálné možnosti znát výsledek spojení prvního (exteriér dle specialisty na plemeno, zdravotní výsledky a zdraví reálné - alespoň několika jedinců z vrhu, ne jednoho z deseti!) to vše je otázka několika let. Dle mého názoru, jsou právě opakovaná spojení velkým přispěvatelem nadprodukce štěňat (stačí sledovat dlouhodobě inzerci). Z chovatelského hlediska se jedná stále o vlastní sourozence, stejné geny, a to vše v ideálním případě, kdy uvážíme, že se jedná o skutečně zdravé a typické spojení. Jistě, že i opakovaný vrh po stejných rodičích vyjde poněkud jinak, některé znaky se prosadí více, jiné méně než u prvního vrhu, povětšinou se ovšem zvýrazní ty méně žádoucí. Ze svého pohledu toto konání nikdy nepochopím, chov je přece o snaze docílit toho nejlepšího. O předpokladech jak si vybraní jedinci sednou, sledování potomků, zjišťování toho co vyšlo, co naopak nevyšlo a z toho vyvodit nároky na partnera krytí příštího. Bez tohoto napětí a očekávání by pro mě osobně chov neměl žádný smysl. Potom se tak krásná věc, jakou chov bezpochyby je, degraduje na pouhý výkon: ze dvou psů deset dalších.

Odchovat exteriérově výborného psa je jednoduché. Skloubit krásný exteriér s výborným zdravím, povahou, a to dlouhodobě, jednoduché vůbec není...

1. Povaha a zdraví

Na prvním místě, vždy. Dát prioritu jednomu z výše uvedených pro mne není možné. Zažila jsem neskutečně zdravého psa s nedobrou povahou a takové soužití za moc nestojí. Stejně tak sebemilejší pes, který od relativně mladého věku trpí bolestmi čehokoliv. Pojem zdravý pes pro mne znamená zvíře, které veterinárního lékaře zná jen z každoročních přeočkování. Zvíře aktivní, odolné, doživší se plemeni úměrně vysokému věku.

Do kategorie zdraví nutně spadá i schopnost feny bez problémů zabřeznout, štěňata odnosit, porodit a odchovat. Stejně tak u psa dostatečně silný pohlavní pud, schopnost bezproblémově fenu nakrýt. A to vše přirozeně, bez jakýchkoli "podpůrných a preventivních" injekcí, císařských řezů a podobného, toto považuji za jeden z dalších hřebíčků do rakve zdravého plemene. Stejně tak jako plošné využívání (zneužívání) inseminace namísto přirozeného spojení dvou jedinců. Inseminace je, jako spousta dalších věcí, dobrý sluha, ale zlý pán. Zřejmě málokdo si uvědomuje a chce znát a uvědomit si i důsledky jejího zneužívání. Nejsou zanedbatelné, naopak. Plemeno, které se přestane být schopno samo rozmožovat je plemenem mrtvým. Není to záležitost jedné fenky a jednoho psa. Všechny tyto umělé zásahy z rukou člověka se jednou vymstí, nejsou-li dělány s rozumem a v nejnutnějších případech. Příroda není hloupá.

1. Povaha a zdraví1. Povaha a zdraví1. Povaha a zdraví1. Povaha a zdraví1. Povaha a zdraví

2. Typ a exteriér

Respektování standardu plemene, ve všech jeho bodech. Každé plemeno má svůj původ, své tvořitele a z toho vyplývající typické znaky. Beru je takové, jaké je a to se vším všudy. Nemám nejmenší právo jej chovem měnit, natož proto, že se mi určitá věc líbí jinak. Pyrenejský horský pes je v mých očích pes vysoký, od pohledu plný síly, s typickou, v poměru k tělu menší hlavou postrádající hrubé úhle. Neodmyslitelná je typická silueta PHP - jemná hlava, výrazná hříva, štíhlé tělo s mírně svažitou zádí a háček na ocase. Typický pyrenejský horský pes není zaměnitelný s žádným jiným plemenem psů na světě. Je originální, specifický a jedinečný po všech směrech - rozložení srsti, silueta, tvar hlavy, výraz. Důležité je chtít znát správný výklad standardu plemene, ne si jej vyložit po svém.

Jedni z legend plemene: Escou du Domaine de l´Étoile (v postoji) a Neou du Neouvielle (hlava)

2. Typ a exteriér2. Typ a exteriér

3. Pracovní využitelnost

Pyrenejský horský pes je úžasné zvíře, z pasteveckých plemen se jedná o psa s nejjemnější povahou, který navazuje se svými chráňenci hluboký a mnohdy skutečně láskyplný vztah. Je to plemeno, které ke zvířatům odjakživa patří, ale i tyto vlastnosti se časem otupují pokud nejsou cíleným chovem oživovány a to je velká škoda. Chováme drůbež (slepice, kachny, husy), kozy, ovce, králíky a kočky. Se všemi zvířaty jsou naši psi v každodenním úzkém kontaktu. Štěňátka cíleně s těmito seznamujeme aby jim přítomnost hospodářských zvířat byla samozřejmostí, rozvíjely se ochranitelské pudy a tlumil pud lovecký. Naši psi jsou skutečně funkční jednotky, spoléháme se na ně v ochraně našich zvířat, pozemku a majetku. Tato zodpovědnost leží plně na nich. Doufáme, že v budoucnu náš chov obohatí import z ryze pracovní chovatelské stanice.

3. Pracovní využitelnost3. Pracovní využitelnost3. Pracovní využitelnost3. Pracovní využitelnost3. Pracovní využitelnost3. Pracovní využitelnost

NAŠE FILOSOFIE CHOVU

Jsem toho názoru, že pro zdravý vývoj čehokoli, natož velkého psa je nejdůležitější dostatek pohybu, psychické zaměstnání a zdravá strava. Věnovaná péče a láska ke zvířeti je samozřejmostí.

Výživa

Výživa psů je dnes tématem číslo jedna. Je to věc názoru každého čím bude svého psa krmit. U nás krmíme syrovou stravu, syrovým masem, kostmi atd. Záměrně nepíši BARF, protože mám k tomu slovu už jistou averzi. BARF se stal vysoce moderní záležitostí a skupiny "barfařů" a "granulářů" jsou na smrt znesvářené strany, z nichž většinou ani jedna není přístupná argumentům druhých a tvrdě prosazuje to své. Krmím takto už přes 12 let, když nepočítám křížence, kterého jsme vlastnili v době, kdy granule u nás teprve přicházely na trh. Pravdou je, že při koupi prvního PHP a psa s PP vůbec jsem byla tak umlácená argumenty veterinárních lékařů a internetových článků, že mi ani nenapadlo psa s PP krmit jinak, než superprémiovými granulemi. Vše se velmi rychle otočilo po tom, co se Lars zhruba po čtvrtém měsíci věku stopnul a granule jakékoli značky odmítal pozřít. Došlo to tak daleko, že slabostí sotva stál na nohou a to byla pro mě konečná. Začala jsem si hledat informace o jiné "alternativě" výživy (slovo alternativa je v uvozovkách záměrně, jako alternativa přece vznikly granule:-) ) a začala krmit masem. Nejsem ale žádný fanatik, pokud je třeba, nemám problém využít luxusu nasypání granulí do misky. Kvalitních granulí. A kvalitou nemám na mysli bůh ví jak vysoký poměr masové moučky, ale absenci rakovinotvorných konzervantů, dochucovadel a podobného.

Nikdy jsem nic nevážila ani neodměřovala. Snažím se řídit zdravým rozumem, neustále studovat nové poznatky a nezapomínat na informace ze školních lavic. Konkrétně ve výživě pasteveckého psa se mi už mnohokrát osvědčilo, že méně je více. A to co do množství, tak do nadupanosti krmení. Snažím se krmit tak, jak byli tito psi krmeni po staletí, samozřejmě s přihlédnutím na jejich aktuální kondici. Maso viděli tito psi spíše výjimečně, a to v případě úhynu ve stádě, narození mrtvého jehněte nebo zbytků z porážky. Hlavní složku však tvořila syrovátka, občas mléko a obilné přílohy, šroty, otruby.

Základ krmení u nás tvoří mleté hovězí hrubomleté maso s droby (odpadní, tedy namleté chrupavky, šlachy, zbytky vnitřností, svalovina) masité kosti, skelety, kachní hlavy, hovězí šlachy a chrupavky a neprané dršťky. Z vlastních zdrojů nárazově skopové, králičí a drůbeží ořezy, hlavy, kosti. Jako obilnou část dávám otruby, které milují a sem tam přimíchám co zrovna je - sladový květ, ovesné vločky. Další nepravidelné přilepšení tvoří syrovátka, kozí mléko, vejce, pivovarské kvasnice, ostropestřec, lněný nebo pupalkový olej a bylinky. Poměry, nmnožství a druh přídavku se samozřejmě mění v závislosti na konkrétním jedinci. Mladému psovi v růstu velmi navýším příjem skeletů a kostí, kojící feně příjem sacharidů a vápníku atd.

Přesto, že dnes už není problém vybrat granulované krmivo, které psovi sedne a výživově mu dá určitě vše co potřebuje, nemám jediný důvod krmit jimi trvale. Pes je stále masozřavec, i když ne výhradní. Má k tomu uzpůsobenou trávicí soustavu, chrup a žvýkací svalstvo. Granule jsou stále krmivo instantní se všemi negativy i pozitivy z toho plynoucími. Plně ovšem respektuji, že ne každý má možnost a chuť takto krmit, štěňátka na granule proto samozřejmě navykáme.

VýživaVýživa

Pohyb

Dostatek pohybu považuji za jednu ze základních potřeb, především vzhledem ke správnému vývinu a vývoji mladého jedince. Bez pohybu se zvíře nemá jak nasvalit, získat kondici a tím pádem do budoucna být odolným v nejvyšší možné míře. Pohyb na zahradě jsem nikdy neomezovala a to ani (nebo především) mladým jedincům. Naopak. Samozřejmě například dlouhé běhání u kola, dlouhé výlety v horkých dnech a podobné by měly být už vzhledem k plemeni tabu! Pohyb doma nebo při procházkách na volno ale není proč omezovat. Naši psi mají trvale k dispozici zahradu 2000m2, která vede podél silnice, díky čemuž nalítají denně několik kilometrů, protože je třeba doprovodit za hranici pozemku každého cyklistu, motorkáře nebo traktor. Hospodářská zvířata chrání na dvouhektarové louce. Denně se snažíme jít alespoň na krátkou procházku, o víkendech výletujeme.

Na závěr kapitolek Výživa a Pohyb jedna pro mne stěžejní věc: psy udržujeme štíhlé a v pracovní kondici.

PohybPohybPohybPohybPohybPohyb

Péče o zdraví

Opět platí - méně je více. Standardní očkování, my očkujeme navíc proti tetanu, u kterého je zvýšené riziko nákazy vzhledem k prostředí plném tetanu vnímavých zvířat. Jednou za čas pročešeme, na jaře vyčesání staré srsti. Nekoupeme. Srst pyrenejského horského psa má samočistící schopnost, koupáním v šamponu se pouze naruší a návrat do původního stavu už tak snadný není.Podle potřeby zkracování paspárků, seškrabání zubního plaku z míst, kde se neodstraní sám pomocí stravy. Jak kvalita srsti, tak kvalita chrupu je ovšem z velké míry také dědičná záležitost. Chemii se snažím zcela vyhýbat. Preventivně neodčervuji (mimo klasického schématu u štěňat) ani nepodávám jiná antiparazitika.

Zdravotní vyšetření

U pyrenejského horského psa je do chovu povinné pouze vyšetření na DKK (dysplazie kyčelního kloubu). Většina chovatelů však v jedné narkóze nechává udělat snímky i na DLK (dysplazii loketního kloubu), která je sice spíše výjimečná, ale stejně jako DKK může být v nižším stupni nepostřehnutelná a spojení dvou jedinců s nízkým stupněm už může vyústit ve více postiženého potomka. Po dlouhých úvahách a konzultacích s dalšími chovateli a veterinárními lékaři jsem se rozhodla pro vyšetřování DKK, DLK a PL (luxace pately). Luxace pately je sice bolestivé onemocnění a pokud ji pes má, nejde si nevšimnout, ale opět se jedná o prevenci i toho nejnižšího stupně. Další vyšetření jako OCD, vyšetření očí, srdce atd mi přijou naprosto zbytečná, pokud je pes bez jakýchkoliv potíží, nikdy nezakulhal atd. K takovému dalšímu diagnostickému vyšetření bych sáhla pro sebe v případě nějakých příznaků, pro klid, vyloučení a nebo bohužel i potvrzení něčeho špatného. I to k chovu patří, někdy genetika přes veškerou snahu rozhodne sama.

U našich psů tedy naleznete kolonky vyšetření DKK, DLK, PL a to vždy a u všech. Pro mě osobně není nic horšího, než nalézat rozdílná zdravotní vyšetření, někdo jen DKK, někdo vše co existuje, někdo DKK a DLK, někdo DKK a OCD...to se potom můžu jen domnívat proč ten má to a ten to, jaký to má smysl a působí to na mne velmi podezřele. Jako potenciálního zájemce o štěně mě osobně toto ihned odradí.

Výstavy

Stejně jako u krmení granulemi nenapadlo mě s pořízením psa s PP nejít na nějakou tu výstavu. Do té doby jsem na několika výstavách byla v rámci praxe jako zapisovatel. S malým ale – jednalo se o výstavy hospodářských zvířat. Čekala jsem tedy tak nějak to samé – posouzení exteriéru podle plemenného standardu. Tento můj předpoklad s každou absolvovanou výstavou více a více upadal. V rámci setrvačnosti a všeobecného názoru, že „pes přece musí mít nějaké tituly, aby se s ním krylo“ jsme dojezdili šampionát. V té době už jsem si ale více uvědomovala a dokázala si přiznat jaké vady má můj pes proti opravdu typickým zástupcům plemene a přestalo mi to celé dávat smysl. Samozřejmě, že než jsem se dostala přes onu kritickou fázi „můj pes je nejlepší na světě“, naštvalo mne každé V2, VD, mluvím ovšem o době, kdy jsme odcházeli s tituly a já z toho neměla radost a řešila jsem, jak je mohl vlastně dostat? Jednoduše, běžní rozhodčí zkrátka standard neznají, nechtějí znát a tituly zadávají podle efektu. Šampionát dnes vyjezdí každý, výstav je spousta a i výrazně horší pes se titulu dříve či později dočká. Kapitolu výstav psů mám pro sebe natrvalo uzavřenou. Pro kvalitní chov nemají smysl, jejich výsledky jsou nicneříkající, pro laiky naopak spíše matoucí. Výstavy psů, které neposuzuje specialista na plemeno tedy ignoruji, stejně jako tituly z nich získané. Jako platícího zákazníka mne přístup rozhodčích, plemene naprosto neznalých a o to více přesvědčených, že "oni ví" jednoduše uráží. Arogance je často cítit až za kruh, stejně jako například neláska zrovna k tomuto plemeni. Věty, které jsou schopní tito rozhodčí vypustit z úst na adresu plemene, nebo i jedince u odborníků excelentního, jsou do nebe volající.

Naopak nechat své psy posoudit odborníky na plemeno považuji za povinnost každého chovatele. Proto nikdy nepřestanu být vděčná za to, že máme tu možnost nechat si své psy posoudit i zde, v ČR. Stejně jako mnoha dalším milovníkům plemene, ani nám totiž finanční situace prozatím nedovoluje jezdit za nimi do zahraničí, což je zcela pochopitelné. Jen tak mimochodem - naše psy milujeme, ale rodina a její potřeby jsou na prvním místě, vždy :-) Zážitek z výstavy, posudek a vědomosti, které rozhodčí ochotně předávají jsou s jinými výstavami nesrovnatelné. Posudky kvalitních rozhodčích jsou výborným vodítkem a nápovědou pro výběr partnera ke krytí, zpětné ohlédnutí se za odchovem...avšak stále jsou to jen výstavy, posouzení pouze exteriéru, a tak k tomu také přistupuji.

Odchov štěňat

Vzhledem k tomu, že je pro nás prioritou odchov odolného štěněte, pro které je blízká přítomnost hospodářských zvířat samozřejmostí, neodchováváme štěňátka doma v obýváku. I pro samotnou fenku by to bylo velmi nekomfortní, především v zimě, kdy je psům u nás v domě během chvíle horko a chtějí ven. Fenka se štěňaty obývá vlastní „pokoj“ v druhém domku, který stojí cca 5 metrů od našeho domu (zimní vrhy jsou prvních 14 dní v nevytápěné předsíni domu). V letních měsících je to nejchladnější místo široko daleko, psi jsou uvnitř velmi často. Zadními dveřmi se dostanou na louku a ke zvířatům (ovce, kozy), přední dvířka se nezavírají a všichni tak mají volný průchod na dvůr, k našemu domu a na zahradu. Nutno říci, že žijeme více venku, než v domě. Štěňátka tak nejsou ochuzena o nic, co by zažila v obývacím pokoji. Konec konců, televizi stejně nemáme a na gauči trávíme nejméně času vůbec. Dvůr je nejrušnější prostor, stále je potřeba něco opravovat a vyrábět. Štěňata si tak jen tak mimochodem navykají na hrající rádio, zvuky vrtaček, brusek, svářečky, zatloukání hřebíků, sypání uhlí, poletování různých plachet, plechů, padání věcí na zem. Dvůr je také herna našich dětí k čemuž patří všemožná barevná jezdící, pískací, svítící a rachtající zařízení, tekoucí voda z pumpy nebo stříkající z hadice a samozřejmě dětský lomoz a jak už to bývá, i křik:-) . Další situace se snažím navodit cíleně, alespoň se jednou za čas pořádně vysají auta (hukot vysavače), provětrají deštníky a slunečníky (otevírání a zavírání) atd. Také zahrada nabízí nepřeberné množství věcí, které je třeba přirozeně zkoumat. Starší štěnda začínají napodobovat dospělé jedince a učí se hlídat. Na čipování a vakcinaci jedou štěňata autem. Samozřejmostí je nenásilné navykání na manipulaci, jako je střihání drápů, otevírání tlamičky, kontrola uší, pacek, pročesání srsti.

Vzhledem k mému chovatelskému cíli je pro mě důležité, aby u nových majitelů našich štěňat probíhala v tomto jistá návaznost. Přednostně vybíráme majitele, kteří nabídnou štěněti nový domov co nejblíže našemu ideálu, tedy s možností co největšího uplatnění se jako pastevecký pes se vším všudy (hospodářská zvířata, rodina, prostor). Majitele, kteří chápou důležitost (pro chovatele) posouzení jejich psa odborníkem na plemeno a v neposlední řadě majitele s otevřenou myslí, chápající, že nekupují věc, na kterou je možné dát záruku, ale živé zvíře, u kterého není možné zaručit, že všechno bude v pořádku, super a zalité sluncem. Vyhovující nový domov pro naše štěně je u nás důležitější než pár stovek navíc, proto nemáme problém slevit z ceny, pokud to uznáme za vhodné.

Odchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňatOdchov štěňat