Samostatně fungující ochránce stád

Každé plemeno vyšlechtěné na nějakou funkci, vzniklo právě díky cílené selekci na tyto vlastnosti. U pasteveckých psů neexistuje možnost jak tyto vlohy "otestovat" ,tak jako třeba u plemen loveckých a ovčáckých. Dobrého či horšího psa určí pouze praxe. Selekce tak leží čistě na svědomí, znalostech a sebereflexi chovatele/uživatele konkrétních jedinců - v tomto ohledu je spolehlivým místem nákupu štěněte většinou jen člověk, který psy v takovém režimu využívá. V praxi jednoduše není možné držet si špatného psa, nelze to. Jediný takový jedinec je neustálým zdrojem problémů a to si nelze dovolit. Zdůrazňuji slovo většinou - stejně jako jsou čestní chovatelé i mimo tento okruh, tak jsou i nečestní v tomto okruhu. Klidně se stohlavými stády. Nic neplatí plošně a vždy je třeba sledovat, vybírat, ptát se. Na psy. Ne na počet chovaných jiných zvířat. Vybíráme a potřebujeme chovatele psů. Člověka, který zná plemeno, problematiku, linie, legislativu, je v kontaktu s dalšími chovateli, je aktivní, věnuje se psům na 95%, má čas věnovat se štěňatům. Pokud potřebuji radu ohledně ovcí, prosím o ni dobrého chovatele ovcí (alespoň tedy já). Nikoli chovatele koček, který má doma i nějakou tu ovci. Stejně to platí obráceně - potřebuji radu ohledně psů, kontaktuji chovatele psů, ne ovcí, ne koček, který má doma svůj první pár psů.

Zde je na místě upozornit i na další (z mého pohledu) častý nešvar. A to na hbitý začátek chovu při jedné feně, nebo prvním páru psů určitého plemene. V zahraniční literatuře věnované psům na ochranu stád se jako jedním z bodů při výběru štěněte dočtete: "nedoporučujeme kupovat štěňata od prvomajitelů plemene". Proč? Kdybych soudila plemeno podle prvního jedince samčího pohlaví, kterého jsem vlastnila, bylo by to plemeno plné negativ, u kterého pozitiva silně pokulhávají za negativy. Kdybych jej soudila podle prvního jedince samičího pohlaví, bylo by to plemeno v mých očích úplně skvělé, jednoduché, defacto bez problémů. Až teprve další a další jedinci dají možnost náhledu na plemeno jako průměr ustálených vlastností s většími či menšími odchylkami u jednotlivců. Není to zanedbatelný fakt. Především samci mohou být mnohem větší oříšek oproti fenám a majitel pouze fenky je v takovém případě defacto neschopný při případných problémech poradit. 

Veliký rozdíl může být v nárocích, které klade konkrétní majitel/chovatel na funkčnost psa. Někomu stačí, že pes štěká a zvířatům neublíží, někdo se spokojí i s nějakou tou "obětí" jednou za čas, někdo má nároky úplně jinde. Pozor! V tomhle ohledu je velká variabilita mezi jednotlivými chovy a vždy je dobré vybírat štěně z podmínek co nejvíce podobných těm, v jakých potřebuje mít psa nový majitel. Pokud máte drůbež, je dobré aby byla pro psy generačně samozřejmá, protože jinak není možné zjistit, že je konkrétní jedinec k drůbeži vhodný. Stejně tak pokud potřebujete mít psa ve smečce, je dobré vybrat si štěně z chovu, kde psi ve smečce žijí, protože takový chovatel zase nemůže chovat na jedinci, který je ve smečce nesnášenlivý. V opačném případě, kdy plánujete mít psa maximálně v páru s opačným pohlavím, nemusí pro vás být tahle informace podstatná atd. Klíčové také je, kdo je nový majitel štěněte, jaké má zkušenosti, podmínky, jak moc dobře ví, co od psa bude chtít a jak toho dosáhnout. Jde o podstatný rozdíl pro to, v jakém věku štěně může opustit chovatele, aby mohlo v budoucím životě v nejlepším projevit svůj potenciál - tohle už ale leží na bedrech chovatele. On je ten kdo má poradit a snažit se určit chod věcí tak, aby vše vedlo k co nejlepším výsledkům.

Pyrenejský horský pes je úžasné zvíře. Z pasteveckých plemen se jedná o psa s nejjemnější povahou, který navazuje se svými chráněnci hluboký a mnohdy skutečně láskyplný vztah. Je emotivní a citlivý. Někteří jedinci více, jiní méně. Daní za tuto empatii může být až mimořádná citlivost, která může být mylně a z neznalosti plemene interpretována jako slabost a "nepoužitelnost". Není radno zapomínat, že každé pastevecké plemeno má svůj význam, své plusy a minusy a nelze od všech očekávat stejné chování. 

Návrat velkých šelem do našich končin vzbudil mezi chovateli zvířat velké emoce a vyvolává bouřlivé diskuze na téma pasteveckých psů a jejich možného využití. Vřele doporučuji všem, kteří to s pořízením ochranných psů myslí vážně, nechoďte pro rady do diskuzí na facebooku! Většina jich je úsměvná, špatná a některé přímo nebezpečné. V souvislosti s tím vznikly různé skupiny, spolky a poradci zabývající se pasteveckými psy, které jsou dost často osobami, o kterých ještě pře pár lety nikdo v chovatelských kruzích ani neslyšel. Je třeba myslet na to, že pořízením psů to nekončí. Desítky dalších problémů a věcí, které bude třeba řešit, přijde následně během dalších let. Soužití vícero psů stejného nebo různého pohlaví, krmení, problémové chování, případné zdravotní komplikace a další věcí týkající se držení a chovu psů. Výběr samotného plemene by měl probíhat na míru každému chovateli a jeho potřebám. Ne každé plemeno je vhodné všude a do všech podmínek. Pastevecká plemena se od sebe liší i mírou agrese se kterou pracují, od velmi mírných až po velmi agresivní - každé má své plusy a mínusy.

Zásadní rozdíly potom vychází i z fungování jednotlivých farem. Jinak je třeba aby psi fungovali na farmě se stabilním zázemím a pastvinami, jinak budou fungovat v režimu sezónního přesouvání oplůtků v krajině, jinak na klasické salaši, kde každé ráno odchází s bačou na pastvu a večer se vrací do košáru.

Donekonečna opakovaný blud, že u nás nelze sehnat kvalitní štěně je snadno vyvratitelný samotnými událostmi. Dováží se psi z Německa, Španělska....a ejhle, oni nefungují podle představ. Pročpak asi? Protože to není jen o psovi. Je to nejen o genetice, ale i o způsobu odchovu štěňete, věku kdy bylo odesláno do nového domova, z velké míry o schopnosti majitele. Dříve jsem si myslela totéž, co většina. Že pouze za hranicemi, tam, kde se se psy stále pase, lze sehnat dobrého psa. Že štěně z pracovní linie bude mít vše v sobě, že bude úplně jiné než ostatní atd. atd. A protože to byla od začátku cesta, kterou jsem chtěla v chovu jít a protože jsem tvor zvídavý a ráda si věci ověřuju, rozhodla jsem se udělat vše pro to, abych zjistila "jak to tedy je" a kde je pravda. 

Jaký byl postup?

Získat kvalitního samce ze země původu plemene, z CHS du Hogan des Vents, která jako jediná dlouhodobě chová (bohužel už doba minulá) se zaměřením na pracovní využití s rodokmenem FCI, byla jasná věc. Štěňata z této stanice jsou zamluvená dlouho dopředu. S pomocí přátel jsem u chovatele zarezervovala štěně a v době čekání se šetřilo na jeho koupi a transport. Dalším důležitým bodem proč štěně právě odtud byla a je vysoká erudovanost chovatele v této problematice a také fakt, že rady a konzultace poskytuje zdarma pouze majitelům jeho odchovů, což dnes už zcela chápu. 

Tak přijel do naší CHS Pirineus. Štěně pracovní linie odchované na farmě mezi fungující smečkou dospělých psů, bez jakéhokoliv omezování ve stylu "ohrádka s ovcema". Pro mě první velká škola pozorování a srovnávání s tehdy mladými fenkami z vlastního odchovu Bélle a Breese. První trio psů trvale umístěných u zvířat, po prvních třech žijících jako klasický rodinný pes s více či méně pravidelným kontaktem se zvířaty.

Následoval vrh C, první vrh v naší CHS odchovaný od první důležité chvíle trvale mezi zvířaty a ostatními psy, tehdy ještě neustálenou, mladou a tvořící se smečkou. Z tohoto vrhu odcházela fenka na farmu do Francie, výměnou měla k nám přijít fenka z jejich odchovu. O fenku jsem stála kvůli jejímu rodokmenu (polovina je stejná genetika jako pes Pirineus) a také jsem věděla, že toto štěnět bude odchováno tím údajně nejlepším způsobem. Tzn. od narození pouze a jen ve stádě ovcí, minimální kontakt s lidmi. Protože si o tomto způsobu myslím své, byla jsem zvědavá, jaké takto odchované štěně bude. No, výsledný produkt byl ještě šílenější než jsem čekala.

Nedlouho poté, jako další výsledek přístupu "pes je nástroj" kupovali jsme zpět fenku Cindarellu. Dostalo se mi tak vzorku fenky v zásadním období odchované pouze s ovcemi, poté příjezd k nám a fenky v zásadním období odchované u nás, téměř rok a půl ve stejných podmínkách jako fenka druhá a opět návrat k nám. Mezitím ještě odešel v běžné době odběru jeden pejsek z vrhu do nového domova, kterého jsme po měsíci brali zpět. Velmi zajímavé sledování jejich chování co se týká zvířat a běžného života.

Z vrhu E zůstal doma plánovaně pejsek Estat, výměnou za jeho sestru Extru přijela fenka Sessi. Fenka narozená a odchovaná mezi zvířaty na farmě, ovšem "normálního" rodokmenu a s normálním přístupem majitelů.

Jaký to celé má smysl? 

Teorie je jedna věc, ale teprve spolu s praxí začínají dávat některé věci smysl. Některé se potvrzují, jiné vyvrací.

Ale přesto, že jsem v pozorování na úplném začátku, už v tuhle chvíli můžu s jistotou říct, že lepší štěňata nejsou ta v zahraničí prostě proto, že nejsou česká. Lepší štěňata nejsou ani ta, co odchází do nového domova ve dvou měsících a do té doby měla možnost seznámit se s domácími zvířaty. Mnohdy to nejsou ani ta, která odchází ve třech měsících a do té doby byla například s ovcemi. Celé je to mnohem složitější. Roli hraje vícero skutečností, které jedna bez druhé nemohou tak úplně fungovat. Celé toto pozorování se neomezuje pouze na náš dvůr, ani to nelze. S chovateli jsme v kontaktu, vyměňujeme si zprávy jak se vyvíjejí naše odchovy u nich, jejich u nás. Máme srovnání  stejně tak s odchovy stanic, kde žádná domácí zvířata nevlastní a jejich štěňata odešla do stejných podmínek jako naše atd. Stejně tak probíhá kontakt s uživateli našich odchovů v tradičním systému pasení. I v tomto okruhu najdete mnohdy velmi inteligentní lidi, kteří neopovrhují chovateli s PP a chápou jejich důležitost, stejně tak jako my neopovrhujeme jimi a chápeme jejich potřebnost pro nás. Vše má svůj smysl a svoji podstatu. Nic dobrého se nedá vytvořit izolovaně, bez přátel a stejně zapálených lidí.

Závěrěm bych ráda podotkla, že pyrenejský horský pes není plemenem dvou linií (výstavní a pracovní), tak jako například německý ovčák a border kolie. Není a nemělo by se to stát. Není k tomu jediný důvod. V podstatě ani není možné nalézt rodokmen FCI, který by obsahoval POUZE A JEN psy linie vedené dlouhá léta čistě pracovně. Každá linie má svá negativa a pozitiva a inteligentní chovatel s nimi stále pracuje a čas od času potřebuje přilít krev s pozitivy linie jiné. Více než na obsah rodokmenu je tedy třeba koukat na způsob vedení chovu v určité chovatelské stanici. To je stěžejní věcí, která se postupně ukládá do genů a nese dále.